Moudrost opakování

vede nás do středu k sobě

Znáte ty dlouhé písničky, já jim říkám tuc tuc, jejichž rytmus se neustále dokola opakuje? Máte je rádi? Já kdysi na diskotékách na ně moc ráda tančila, taky proto, že na parketu už většinou nebylo moc lidí a já měla dostatek prostoru pro sebe a svůj tanec. Bezpečný prostor, do kterého jsem se mohla ponořit hlouběji.

Pokud se s takovou písní setkáte v tanci, je to skvělá příležitost prozkoumat, jak se v tom cítíte, neboť se tím můžete dozvědět zase něco víc o sobě, zvlášť pokud vás tento styl hudby a opakování štve :-) Můžete se dozvědět, mimo jiné, jak to máte se vztahem ke stereotypu a rutinním činnostem. Štve vás ta hudba? Rozčiluje? Zrychluje? Ovládá vás a cítíte se v pasti nebo se v tom dokážete uvolnit? Odpojuje vás od svého vnímání a zapíná autopilota? Cítíte stažení v těle? Kde? Zkuste tam poslat dech a hlavně nic víc nedělejte, jen to pozorujte, tak se můžete o sobě dozvědět nejvíc. Zaměřte se na pocit v těle a buďte s ním. Vnímejte ho a využijte jeho energii pro svůj tanec, tím dáváte tomu pocitu formu. A on se tím, pokud jste s ním vědomě, proměňuje. Někdy to trvá déle a může vám to také přinést vzpomínky na podobné situace, ve kterých jste tento pocit zažili či prožíváte. A můžete si ledacos uvědomit tím, že to uvidíte. Aby to fungovalo, je třeba abyste byli vědomě v těle a pocit jen vnímali, mysl by měla být uvolněná a otevřená vyššímu vedení, proto je tak důležité se předtím uzemnit.

Když se s pocitem skamarádíte, můžete si s ním začít hrát. Můžete opakující se pohyb postupně zvětšovat a on se po chvilce začne proměňovat. Můžete se také zaměřit na tu situaci, kterou vám vědomý pohyb a hudba přinesl a nechat se jí vést, následovat vnitřní vedení. V obou případech začínáte nacházet nové cesty, které už se rovnou propisují do těla díky prožitku. Příště až se s takovým pocitem setkáte na parketu či v životě, už budete vědět, co s ním ;-)